Petr Broža – Citrus Collection

TV video:

http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?id=2540

admin Citrus video

Video Citrus-collection Petr Broza 2009 – I., II., III., IV.,V., VI. :

http://www.youtube.com/watch?v=Cw3ZU2LwCUM

http://www.youtube.com/watch?v=OyFYlgbDwqk

http://www.youtube.com/watch?v=WkA0opZ8EiQ

http://www.youtube.com/watch?v=oD1XSVjLZZA

http://www.youtube.com/watch?v=4HGfkonGjoc

http://www.youtube.com/watch?v=5eTGktKafI0

Petr Broza Yuotube :

http://www.youtube.com/profile?user=PetrBroza#g/u

admin Citrus video

Sobota 20.2.2010 – Itálie, Giardini Botanici Hanbury II.

Na nejnižší ploše u moře je velké množství stromů, obsypaných nejen citrony, pomeranči, mandarinkami, ale nacházím tu i vzácné speciality, jako např. čínský cedrát. Jak napovídá jeho název Citrus medica Aurantiata, má něco společného s pomeranči – v tomto případě jde o oranžovou barvu oplodí. Odrůda je citlivá na nízké teploty a problematická v růstu, proto je zde napohled zubožená rostlina, ale oranžový plod s hrubou slupkou na snímek najdu.

Otáčím se zpět a při pohledu nahoru vidím krásné terasy s kamennými zídkami a na nich již jmenované rostliny, ale také např. plody obsypaná opuncie.

O stupeň a více výše procházím mezi citrusy a fotím hruškovitou lumii, tedy Citrus lumia cv. Poire du Commandeur, vlastně zde v Itálii s místním názvem odrůdy Pero del Commendatore. Znovu fotím cedrát Florentina a žlutoplodý hybrid cedrátu s citroníkem.

Další dva snímky ukazují stejné hybridy a na třetím je další z teplotně problematických cedrátů – Corsican (franc. De Corse). Jak název napovídá, pochází z Korsiky. Fotím pouze pár starších „otylých“ plodů, štíhlý se špičatý najdu až později v Mentonu – Carnoles.

Dále – po plochém šedoku- Citrus grandis (C.maxima) následuje další specialita z této oblasti a to hybrid cedrátu s arabským názvem Rhobs el Arsa,což vypovídá o tvaru plodů, připomínající tvar kulatého bochníku chleba.  A již fotím chloubu této zahrady, jeden ze stromů Citrus aurantium cv.Corniculata neboli volně po česku rohatá bigarádie.

Téměř nikde (včetně mé rostliny) jsem neviděl tolik odlišných plodů, jejichž výrůstky daly odrůdě název. Často se velká část plodů neliší tvarem od původních bez výrůstků. Např. v oranžerii ve Versailles jsem obdobný plod těžko hledal na mnoha stromech.

Čas se posunul a tak opuštím citrusy a šlapu po schodech  okolo vily a dalších stavebních výtvorů do prostorů s cykasy,  palmami, banánovníky, jukami  a jinými exotickými rostlinami.

Za cykasy v levé části zahrady stoupám nahoru na místo, kde roste rarita této zahrady a to australský endemit Microcitrus australis – Round lime, tedy australský kulatý lajm. Patří do stejné rodiny s citrusy – Rutaceae (Routovité), ale má drobné lístky, je až nebezpečně trnitý a kulaté plody mají vzhled malého golfového míčku.

Fotím a nasadím na závěrečné stoupání a na zastávce autobusu s překvapením zjišťuji, že jsem přišel zbytečně brzy, ale aspoň se stačím do odjezdu autobusu vydýchat, zchladit a občerstvit.

Ve Ventimiglii nás ochotný řidič ( na rozdíl od včerejška, kdy stávkoval) vyloží u trhu, ale zde se nezdržíme a jdeme na vlak. Zde již také všechno funguje, ale jako vždy nám těsně ujede vlak… Toho využije brácha k občerstvení ve  zdejším pěkném nádražním občerstvení, zato já jdu dokoupit 2GB kartu do svého fotoaparátu. Vidím, že mých 4GB stačit nebude…

Vracíme se zpět do Francie a po krátké přestávce na hotelu pokračujeme vlakem do Nice na odpolední květinový karneval.

Petr Broža

admin Cestování/My travels

Sobota 20.2.2010 – Itálie, Giardini Botanici Hanbury I.

V sobotu musím měnit plán z důvodu včerejší stávky italských dopravců ve Ventimiglii. Místo poklidného dopoledne v Monacu, posouváme Monte Carlo až na podvečer po festivalu v Nice.  A hned po ránu vstáváme a na druhý pokus zkoušíme italskou botanickou zahradu Giardini Botanici Hanbury v lokalitě La Mortola.  Uvažuji po česku – tedy, že stávkující si páteční zastavení prodlouží i na víkend a proto volím jiný způsob dopravy. Vyfotím ulici s pomerančovníky a ze zastávky Mentonské městské dopravy u moře jedeme malým busem na hranici s Itálii. Na staré horní cestě u bývalé celnice vystoupíme odtud si vyšlápneme pěšky do zahrady. V předtuše těžké cesty a sluníčka si koupíme nápoje na cestu a ještě fotím nabídku “limončel”. Potom neodolám vyfotit Menton z východní strany včetně detailu na přístav Garavan. Šlapeme nahoru a občas fotím na svazích dolů zajímavé rostliny. Třeba Agave americana – jednu s živým stonkem, druhou po loňském květu již odcházející. Naopak na levém svahu nahoru zabírám krásnou vilu, palmovou alej a kamenné zdi porostlé středomořskou vegetací. Nahoru je to náročné, ale když spatřím místo, kde jsme v r.2001 parkovali karavany, tak jsme před cílem a už jen kousek s kopce dolů. Na autobusové zastávce u zahrady nám místní žena potvrdí, že stávka skončila a tak si vyhlédneme čas odjezdu do Ventimiglie, aby jsme nemuseli opět pěšky do Francie.    Giardini Botanici Hanbury  v minulém století založil Angličan sir Thomas Hanbury a nyní je pod správou italského státu ,  konkrétně university v Janově. Na rozloze asi 18ha tu jsou rostliny, které pocházejí z tropických a subtropických částí celého světa. Sbírka má obrovskou kulturní a botanickou hodnotu a zůstala zachována díky mnoha přispěvatelům z celého světa. S ohledem na úspěšnost našeho tažení proti nepříznivým vlivům najdu první lavičku a absolvuji starý rituál v pojídání českých zásob včetně zapití limončelem. Potom jsem dle hesla firmy SYAS, prodávající stravenky – sytý a spokojený. Potom fotím úchvatné scenerie, kde společně rostou různé palmy, juky, agave a další mediteránní flóra. Scházím stále níže a začnu fotit první citrusy. Pod nimi je již vegetace zelená, ale stromy dosud spí a zůstává na nich většina loňských plodů na okrasu. Zajímavý je cedrát Florentina s variabilním tvarem a neobvyklou oranžovou barvou, dále velké nezvykle ploché plody šedoku (pomelo) a přežívá i citlivá.    Pokračování Hanbury příště.   Petr Broža

admin Cestování/My travels, Nezařazené

Pokračujeme v nočním osvětleném programu Jardins Lumiére (Gardens of Light), probíhajícím v parku Jardins Bioves, což je široký zelený pás osázený stromy citrusů ve středu široké třídy. Třída nemá jedno pojmenování, jméno má park a ulice přiléhající z každé strany k parku. Levá od kasina nahoru se jmenuje Avenue de Verdun a pravá pak Avenue Boyer. V Jardins Bioves se pořádá i podzimní výstava a jiné akce.
My nyní prohlížíme „citrusové“ stavby na téma Menton cinema a proto je tu i zmínka o aktuálním a hlavně slavném filmovém festivalu v nedalekém Cannes. Tematika filmů naznačí, co nás čeká za nadchodem v horní část parku. Vidíme Menton park v provedení ala Jurský park a v umělém dýmu za řevu ještěrů nás straší nějaký brontosaurus a bráchu při kamerování přímo ohrožují pohybliví ještěři – staří známí z pátečního průvodu.

Za tímto parkem pokračuje hrůzostrašná atmosféra. V kouři se zobrazuje nějaký hororový dům a při focení se o nás v přítmí otírají různé osoby, minimálně potřísněné krví či s nějakým sekáčkem v ruce.

Nahoře je občerstvení, něco se tam praží voňavého, ale k zlosti bráchy nejde o žádné naše klobásky s pivem, ale zeleninu. Ovšem můžeme si vybrat konkrétní plod, z kterého vymačkají džus. To se však nejeví jako vhodná náhrada za naše točené…

Obchůdků je tu více, ale pouze s citrusovými výrobky, ať už jde o liquere typu limoncello ze všech druhů citrusů, různá citrusová vína, džemy, vody, cukrovinky či kosmetiku. Plody citrusů se prodávají s kouskem větvičky, aby bylo znát, že jsou místní-tedy kvalitní francouzské a mohly se prodávat za více jak 3,2 Euro / kilo.

Jsme velmi spokojení a po pobřeží se vracíme na hotel. Moře je divoké a v jednom místě dokonce ohrožuje přilehlou vozovku.

Pokračování příště.

Petr Broža

admin Cestování/My travels

Menton 19.2.10-Jardins Lumiere – I.
Páteční večer patří osvětlené expozici v parku a tomu odpovídá i název tohoto programu – Jardins Lumiere ( Gardens of Light). Na rozdíl od denní statické expozice je vidíme atraktivní zapojení některých masek do programu. Akce probíhá na třídě od kasina nahoru, okolo Palais de Europe s hlavní turistickou kanceláří a v místě, kde park napříč dělí silnice je udělán nadchod.

Jsou zde různé stavby s “fasádou” z  citrusových plodů a u nich se setkáváme s některými účastníky včerejšího korza na promenádě. Hodně jsou vidět kovbojové a indiáni z dalekého západu, vynikající jsou opět Slovenky a Slováci z Prešova, děvčata tentokrát v jiných kostýmech. Prešovská hudba má své uniformy s červenými klobouky a šály.    Další kapelou jsou zde mladí kadeti z Ruska – Kadetskaja kapela, kteří v ničem nezůstávají pozadu od slavnějších krajanů Alexandrovců.
Mnoho diváků sleduje boje mezi římskými stavbami mezi vousatým Vikingem a kvalitně vyzbrojenými vojáky římské říše. Bojují i ženy a samotný císař rozhoduje o vítězi – prst nahoru či dolů. Velmi jsme překvapení, když zjistíme, že jde o Čechy z Prahy a Plzně, sdružené ve skupině scénického a historického šermu Dominik.
Fotek je mnoho a tak to rozdělím na 2 části.

Petr Broža

admin Cestování/My travels

Pokračuji z II.dílem seriálu z francouzsko-italské riviery.

V pátek 19.2. jsme si po cestách a čtvrtečním nočním korsu trochu pospali a tak vycházíme později. Dopoledne mám plánovanou italskou zahradu Hanbury kousek za hranicemi. Je hůře přístupná s vchodem vysoko v kopcích a do lokality La Mortola jezdí pouze městský autobus z Ventimiglie. Do tohoto italského města, známeho pro turisty svými trhy nejedeme hned z blízkého nádraží, ale jdeme po pobřeží okolo muzea Jean Cocteau na východ do oblasti Mentonu zvané Garavan. Zde na místní zastávce nám jak jinak než samozřejmě těsně ujede vlak, ale jezdí po půl hodině, tak o nic nejde. Ale slečna od jízdenek přijde na nástupiště sdělit, že další vlak nejede. Moc nechápeme proč, ale stejně musíme čekat celkem přes hodinu na další. Ve Ventimiglii nás dobře navedou na zastávku autobusů, odkud jede linka do Ponte San Luigi, tedy okolo Giardini Botanici Hanbury. Prodavač v trafice u zastávky nás ubezpečí, že jsme na správném místě a proto od něj koupíme lístky na městkou dopravu a když nám ochotně připomene ať si vezmeme i 2 zpáteční, děkujeme za jeho prozíravost. Autobus dle jízdního řádu nepřijíždí a tak v poměrně chladném počasí postáváme na zastávce. Vypadá to, že stejně jako nám vypadl náš vlak i tento autobus se polámal. Náš cíl je pouze okrajovou oblastí a tak na další spoj musíme čekat hodinu a půl. Ubezpečujeme se okolo jdoucích, že naše zastávka je opravdu zde. Když nejel ani příští autobus, chápeme, že je nějaký problém. V trafice mezitím po polední siestě vymění ochotného prodavače jeho manželka, ale od ní se dovídáme, že dnes žádný autobus nepojede – sciopero ( stávka )…

Několik, zde po celou dobu postávajících chlapíků popíjejících plechovky piva, kteří nás přesvědčovali ať čekáme, se mezitím vytratilo, nejspíš to byli stávkující šoféři….

Nikde žádný taxík, Carabinieri se mně vysmáli a protože jsme řádně prochladlí, jdeme přes trh zpět na vlak.

A tady chápeme proč nám vypadl dopoledne vlak, jezdí totiž jen francouzské, italské stávkují. Je tu zmatek, téměř nikdo z železničářů nedělá, nástupiště blokují italské soupravy a tak francouzský vlak zpět chytneme až na druhý pokus.

V Mentonu jde brácha na hotel, já vystoupím v Garavanu a jdu na náhradní program do botanické zahrady Val Rahmeh.

V části Garavan pozoruji na zahradách nejdříve kvetoucí různé akácie – mimosy, zralé citrusy a loňské neopadané květy jež přežily zimu na různých kytkách.

V zahradě Jardin Exotique Val Rahmeh u vstupného potěší miska s čerstvými plody různých citrusů. V zahradě se pomalu začíná zelenat trávník, kvetou jarní květiny a většina citrusů je ještě plná loňských plodů.

Z citrusů fotím velký strom oválného kumkvatu F.margarita ( Ovale kumquat ), cedrát Florentina ( franc. De Florence ), s nezvykle oranžovou barvou, běžný žlutoplodý cedrát, dalším cedrátem je známá Budhova ruka, potom bergamot, bigarádie, mauricijská papeda (C.hystrix), myrtolistá bigarádie Chinotto (používám jako hořký přídavek do višňového likéru Marashino noc Chinotto, mandarina Fairchild a další.

Z ostatních druhů zaujme rajčenka, kde kupodivu zimu přežily i plody. Pěkné jsou všechny palmy, černý či žlutý bambus a další rostlinné druhy.

Chvílemi již svítí slunce a protože má sílu, tak rychle odkládám oblečení z chladného dopoledne. V 17 hod zavírají a tak jdu přes k pobřeží na cestu zpět. Fotím mimo jiné památník královny Victorie s hořkými pomerančovníky v pozadí, obdobné stromy pak u muzea a ve starém městě pozoruji výzdobu v souladu se současným citrusovým festivalem. Také pejska s kočičkou v kočárku živicích svého pána. Nostalgicky vzpomínám na letní noční procházky touto starší částí města, ale nyní v zimě je tu poloprázdno.

Už se těším na kávu a limončelo, večer nás čekají osvětlené zahrady s programem.

Petr Broža

admin Cestování/My travels

Ahoj přátelé,

s bratrem Milošem jsme v únoru 2010 navštívili na francouzské rivieře karnevaly v Mentonu a Nice a rovněž shlédli některé citrusové zahrady v této oblasti. Zima je zde dobou zrání citrusů a samotné město Menton, ležící hned u Středozemního moře před hranicí s Itálií má citron v symbolech města. Proto se každoročně téma citrusy projevuje v několika městských akcích a mezi největší patří zářijová výstava středozemních rostlin a zimní festival Fête du Citron (angl.Lemon festival). Probíhá v období jako ostatní světové karnevaly či malé vesnické masopusty-fašanky-ostatky.
Menton jsem navštívil několikrát v létě ať již karavanem s kolegy citrusáři nebo Felicií s celou rodinou, ovšem zimní karneval se podařilo shlédnout až po více jak 10 letech, kdy jsem se o něm dozvěděl.
Přestože vím, že auto by bylo na rivieře nejvhodnější, s ohledem na možné problémy při přejezdu zimních Alp volíme leteckou přepravu. Zvláště když se ukáže, že včas objednané letenky jsou cenově přijatelné a nebudou dražší jak doprava autem.
Vyjíždíme 18.2.2010 v noci na letiště do Prahy a ještě po cestě řešíme problém blížící se stávky pilotů Lufthansy, která nás bude přepravovat. Nakonec verze, že zrušíme letenky a na dálnici to stočíme směrem na přechod do Rakouska Dolní Dvořiště není možná, protože stávka ještě nezačala.
Z Prahy odlétáme letadlem De Havilland DHC-8 400 series s dvouhodinovým zpožděním, protože v Mnichově, místě našeho mezipřistání byla mlha. Lety byly posunuté a tak náš přestup nebyl časově ohrožen a proto v poklidu přestupujeme do letadla Avro RJ 85 Avroliner a to nás spolehlivě přepraví přes bílé vrcholy Alpských štítů až nad Středozemní moře a přistáváme na Azurovém pobřeží v městě Nice.
Nepříjemným překvapením je rozflákaný kufr Miloše s ulomenými kolečky a tak se střídáme v nesení na čtvrthodiny vzdálenou železniční stanici Nice-Saint.Augustin. Technicky obdivuhodnými, krásnými a tichými vagony francouzské železnice SNCF přijedeme do Mentonu, který je nazýván Perlou Francie (Perle de France – Pearl of France ). Hotel Pavilon Imperiál je sice u pobřežní rušné komunikace blízko centra, ale pokoj je v přízemí protilehlé strany s posezením do mediteránní zahrady.
V půl deváté večer nás čeká první karnevalový průvod a tak jdeme obhlédnout centrum a v turistické kanceláři vyzvednout předem objednané vstupenky. Máme je na mobilní tribunu, které jsou na tyto akce postaveny po promenádách. Ještě před začátkem průvodu chodím s foťákem mezi připravujícími se účastníky a získávám první statické snímky, které posílám v této zprávě.
Nacházím nejen hornickou kapelu Dolu Darkov, s jejíž umělecký vedoucí Jaroslav Šindel mně při zajišťování této akce poskytnul cenné rady, ale i krásné slovenské mažoretky z Prešova, které následovali rovněž mladí prešovští muzikanti.
Petr Broža

admin Cestování/My travels

admin Nezařazené

Pikárec 2010, Maškara/Masque

admin Pikarec